kočky sobě

Ř Í J E N

Vzhledem k tomu, že někteří chodíte stále na tyto moje stránky, přidávám pár řádků....říjen letošního roku NENÁVIDÍM!!! Umírá mi moje malá krásná hodná milovaná Mili. Přežila panleu, rozvinula se FIP. FIP = smrt.

 V sobotu jsem dostala "dárek" v podobě neskutečně zuboženého koťátka, byla tak dehydrovaná, že byla vysušená jak mumie. Oči obrovské boule plné hnisu, který po otevření stříkal metr daleko. Nosánek zalepený úplnými suchými zátkami. Těžký průjem s krví. Vyhublá, že víc vyhubnout nemohla. Plné bříško červů, obrovská kvanta kakala po odčervení. Podchlazená, mokrá. Jezdíme na kapačky, dostává dvoje antibiotika, doteď krmena stříkačkou namíchaným "blívajzem" - convalescent support, rehycan, aptobalance, smecta. Doteď na nahřívací podložce. Ráno jsem byla mile překvapena - spapala pár granulek a CHODÍ!! Sama olízla i trochu paštiky hills a/d. Snad to holčička Poldinka zvládne. Alespoň ona, když ne moje milovaná Mili.

Dnes dovezou 4 koťata, že se o ně dále nemohou starat, přišla kočka, porodila, vychovala a pak ji někdo zabil... Prý jsou dvě černá a dvě šedá. To jsem zvědavá, cože za "šedou" to bude, očekávám mourky.

Jsem na dně. Fyzicky, psychicky, materiálně. Absolutně nevím, co bude dál. Funguju jak robot, konám, co je potřebné, ale víc nic, několik dnů bulím, takže mně třeští hlava. S mou malinkou Mili se nechci rozloučit. Myslela jsem, že zůstane. Máme ji všichni moc rádi, je to jedna z kočiček, která si člověka omotá packou okamžitě.

U nás je smutek, že by se dal krájet. Ve mně je zmatek, protože musím rozhodnout, kdy nastane onen čas TEĎ a nechám ji jít dál...ale tak strašně moc nechci. Jenom nesmím dopustit, aby se trápila! To jediné pro ni ještě můžu udělat....

Kočičky přinášejí radost a pohodu. Ale pokud jich je tolik, nesou spousty trápení, starostí a neustálého napětí, abych byla schopná se o ně postarat. Muž je devátý měsíc nezaměstnaný. Nebýt hodných lidí, přátel a mého syna, neměla bych čím krmit, natož platit veterinu atp. Všem tímto moc děkuji, ani nevíte, jak moc důležité je pro člověka, starajícího se o tolik bezdomovečků a nemocných kočiček, aby věděl, že to nějak zvládne.

13/10 Eva

Obávám se, že ČAS nastal:(.

Ta koťata byli 4 kocourci, krásní, v kondici, dva lesklí černí a dva modří...:)

Poldinka se zotavuje, už papá, hraje si a je zase plachá....

Myslete na nás......

15/10 Eva

jeden z modrásků....

Mili dnes ráno v 10,00 hod. odešla za těmi, kteří na mě čekají, až za nimi příjdu i já. Pak budeme všichni spolu a bude nám dobře.

16/10 Eva

Čas běží dál, rychle, až zběsile.... Tečka prodělala o víkendu další narkozu, vyčištění hnisu na čele, v krku, pusince...zrentgenovaly se plíce, udělaly krevní testy, všechno dobrý....Šušunka se zhhoršila, její krevní testy jsou hodně špatné. Co mi dnes udělalo radost? Nová fotka mého "chlapečka" Pana Alberta. Pan Albert se narodil 1.4.2008 v pronajatém domečku teletníkové kočičce Sazince jako jedno ze tří dětí. Odmalička byl největší, silný, zdravý, jeho sourozenci - černý Sazínek a černobílá Aishinka takové štěstí neměli, bohužel. Albertek se dostal do bezvadné rodiny do Vysokého Mýta, kde má nejen "rodiče", ale i děti a ostatní kočičky. Má se skvěle a nedavno dokonce dělal chůvu jejich novému miminku.... 

Že je krásnej, pohodovej:)

a také mě mile překvapil pan M. s dcerkou, lidé, kteří se starali o Podkeřáky - myslím, že Sylva četla moje stránky, kde volám sos - donesli mi korunky, celých 500.-  a ještě nějaké granulky. Moc děkuji:)

20/10 Eva

Koukám, že sem občas pořád někdo zabloudí :) tak jen malé info - dnes jsem jela pro poraněné kotě, více na www.kockysobe.estranky.cz

22/10 Eva

To je ono - Pusík Teodor, amputovaná přední nožka...

24/10 Eva

Pusík teodor se pomalilinku ochočuje, tedy alespoň už nekouše. Taky přišel minikotík Golfík, mám stále moc práce, dívám se, že ještě pořád Vás pár zavítá na tyto stránky - omlouvám se, oboje nezvládám, tak se, prosím, podívejte na kočky sobě....děkuji.

26/10 Eva

 vidíte - po něčem takovém je mi smutno. Ano, jsem kočičí - ale skalní příznivci patrně ví, že jsme měli fenečku šarpeje Herietku, která nás 29/5 2008 opustila:( Já mám psy ráda, navíc jsem s nimi vyrůstala, a vím, že pokud člověk psa na kočku nežene, v naprosté většině případů se míjejí v pohodě. A je strašně moc přátelství mezi psem a kočkou. Jen člověk to celé nějak zvrhnul. Vždyť náš Evženek, který se mohl přimknout k jakékoliv kočičce, a měl jich na výběr dost, si jako mámu vybral Herinku...a jak mu bylo smutno, když tady najednou nebyla a nebyla.  A pořád jaksi není.... Jenže sama si domů vzít štěňátko bojím, takhle těžko bojuji s časem a kdybych měla ještě běhat se štěnětem a poté s pejskem ven - děti jaksi vyrostly a na manžela se nemohu spolehnout - mohl by říct : Ty sis ho donesla, Ty si ho venči....a tak čekám, kdy i on zjistí, že už je čas si pořídit dalšího pejska...

Tak - to abyste si Vy, co sem přece jen stále ještě zavítáte, měli co číst:)

27/10 Eva