kočky sobě

B U B Á Č E K

Malého Bubáčka mi v listopadu donesla jedna paní, která jinak krmí venkovní nemocniční kočky. Lidé si totiž osvojili příšerný zvyk - házet přes plot nechtěňátka....

Bubáček byl evidentně nemocný, měl rýmu, zánět plic, byl drobný, hladový...Samozřejmě že se okamžitě začalo s léčbou, ono to tady napíšu v jedné větě, ale to není jen tak, většinou se kotěti dávají tablety či se jezdí na injekce, musí dostávat vysoce kvalitní stravu a pokud samo nejí, musí se jíst naučit, a to není vše v jednom dnu - týdny člověk musí počítat s tím, že si musí udělat víc času pro konkrétní kočičku - jak ráno, tak večer a přes den... Bubáček byl navíc děsný plašánek, jen ho najít a vyšťourat z jeho skrýší nebo se donekonečna honit kolem křesla... I jen vyfotit ho je docela problém. Přitom je to nádherný čokoládový kocourek. Bohužel, i u

něj se ukázalo, že je chronicky nemocný, takže jeho zdravotní stav bude kolísat mezi jde to a jde to hůř...a jak dlouhou nit života má vyměřenou netuším. Každopádně už je to mazlivý kocourek, i když jeho plašanské sklony jsou stále znát, dvakrát se nechá pohladit a vzít do náruče, přede, mazlinkuje se a z toho se třikrát ztratí a nechce se nechat ani pohladit. Nikdo neví, jaký osud všechna tato odložená koťátka měla, asi nic moc dobrého, když je jejich majitelé odhodili jako staré noviny:( Bubi je kouzelnej, krásnej a prostě náš. Budu se o něj starat jak nejlépe budu moct. Nemohu ho nabídnout k adopci, pouze k virtuální - tedy aby si ho někdo adoptoval na dálku, samozřejmě, že by ho navštěvovat mohl, jak by chtěl, to jsem u Středečka zapomněla napsat...

Dnešního dne podstoupil ubáček kastraci. Což obvykle u kocourků je poměrně jednoduchá záležitost. Ne tak u Bubáčka. Jedno varlátko mu nesestouplo do šourku, ale zůstalo v bříšku. Nechat ho tam nejde, je to dost riskantní, že by časem začalo maligní bujení, zvláš't u Bubiho coby chronicky nemocného kocourka by to nedělalo dobrotu vůbec. Pan doktor Fedrsel, kam obvykle chodím, ho kastrovat tady ve Svitavách nechtěl, prý v Moravské Třebové, kde je lepší výbava sálu. Tak Bubáčka objednal na čtvrtek 27.8. v 9,00 hod. ráno. Manžel vzal přepravku i s Bubáčkem a vyrazil....ovšem záhy volal, že měl Bubi takový strach, že se v autě pokakal a pan doktor Kubín ho odmítl jako nehygienického a nevyprázdněného (ale to už snad byl,ne?) operovat - a ať dojedou v pátek. Ale to manžel odmítl, jednání mu přišlo poněkud zvláštní, že se veterinář štítí pokakaného kocourka.... Takže jsem udělala, co jsem udělat měla už dřív - objednala Bubáčka k dr. Šebelové na dnešek. Bubi doma v přepravce vyváděl, ale v ordinaci se bál tolik, že se ani nehnul. Varlátko se paní doktorce podařilo najít a kastrace proběhla v pořádku. Bubi ještě spí, v poledne jsem byla doma, dvakrát jsem ho přebalila, dvakrát se totiž počůral, ale spinká, je dál v přepravce, přikrytý a ještě i přepravka je přehozená dekou. Zvíře v narkoze nedokáže regulovat tělesnou teplotu a byť je teplo, dokáže pořádně prochladnout. Doufám, že se bude dobře hojit a nebou žádné problémy. Bubi je zlatíčko, i když stále malinko plašánek. Byl jednou z několika kočiček neočkovaných, o které jsem v posledních týdnech měla hrozný strach. Vzhledem k jeho imunitnímu systému se očkování nedoporučuje, ba i přímo zakazuje....a já měla veliké obavy, aby na něj (a na jiné) nevlítly vražedné viry. Naštěstí ne - dopadlo, zatím, všechno dobře.

31/8 Eva