Kočky
K O Č K Y
Myslela jsem si dlouhá léta, že jsem člověk “psí” – o kočkách jsem nevěděla prakticky nic – snad jen to jak vypadají. A pak přišla ONA – naše první kočička – Liu I. Klasická vesnická bílomourinka s milou povahou a já nejenže poznávala kočku jako takovou, ale zároveň jsem začala číst knížky, hledat informace na internetu, poznávat lidi – a hlavně kočky. A náhle jsem zjistila, v jak hrozných podmínkách většina kočiček živoří. Ne žije, opravdu živoří. Přece jen, když někdo vyhodí pejska, ten pobíhá, hledá (není-li krutě přivázaný někde v lese!) a je mnohem více na očích, takže situace s bezprizornými pejsky je v naší republice přece jen mnohem lepší.
O kočkách se tradují mnohé nepravdy, lži a výmysly. Třeba že je věrná domu a ne pánům, že je falešná, nevěrná, že je samotář.... Není tomu tak.
Bohužel naše první kočička Liu I. velice brzy těžce onemocněla a ve svých necelých dvou letech odešla tam, odkud není návratu. A přišly naše další kočičky – Liuška II. a Julinka, Phoebe a Maybe. Potom už přicházely jen a pouze kočičky bez domova, kočičky vyhozené a týrané – a tak vznikalo postupně naše malé domácí depozitum pro opuštěné kočky. Každé příchozí kočičce se dostalo náležité veterinární péče, kvalitního krmení a hlavně naší lásky a péče. A nato se hledali noví a vhodní majitelé – a kočičky odcházely do nových domovů.
Jenže jak se člověk dostane do kolotoče pomoci bezprizorným, není z něj nijak jednoduché vystoupit, i když kolikrát jsem natolik unavená a otrávená věčnými starostmi, že mám plán zvolnit – a ono to nejde. Stále přicházejí nové opuštěné kočičky z různých míst, stále se na mne obracejí lidé, že někde našli kočku nebo už nemohou mít kočku....a nezřídka i s výhrůžkou “buď si ji vezmete nebo ji vyhodím – zabiju”....
Snažím se lidem vysvětlovat nutnost kastrace kočky a předcházet tomu, aby se rodila koťátka jenom proto, aby byla následně krutě zabita.
Loňský rok mi ubral mnoho sil, krom “běžných” opuštěných kočiček doma jsem se potýkala s kočičkami z jednoho místního teletníku, kvůli nim jsem i pronajala na půl roku domeček, kde 4 matky porodily a následně odchovaly koťátka. A já měla ejhle dvě domácnosti...spánku méně než 5 hodin denně...
Denně musím obstarat přes 30 kočiček a k tomu mám “výjezdní” povinnosti....třeba včera jsem byla v České Třebové, kde se jedna hodná starší dáma starala o 2 kočičky, ale jejich péči dále nezvládne a musím jim najít nové domovy, v prvé řadě však potřebují veter. ošetření, takže dnes budou hospitalizovány na veter.klinice a podstoupí nezbytné zákroky – jedna má velký zánět v tlamičce, půlka zoubků jí chybí, přesto je to úžasná mazlivá a něžná starší kočička, která někoho učiní šťastným a spokojeným.
Celá situace vedla k tomu, že jsem spolu s dcerou a jednou kočkokamarádkou založila občanské sdružení Kočky sobě, a to proto, kdyby někdo chtěl darovat nějaký peníz na péči o kočičky, aby mohl obdržet potvrzení....a tak pomalu i vznikaly a stále vznikají internetové stránky – www.kockysobe.estranky.cz.
Ještě pořád máme doma mnoho větších koťat k umístění – nepotřebujete náhodou ke svému životu pár kočiček?
9.3.2009 Eva Pařízková, Svitavy
Kočička z České Třebové.....Andulka. Úžasná máma. Úžasná kočička.
