kočky sobě

Středeček se ke mně dostával zajímavě - přes dcerku mě kontaktovala paní z Městského úřadu, že krmí před domem kotě, které se tam najedou objevilo, a tak jestli bych ho nevzala....Jenže kotě bylo plaché, nedalo se jen tak chytit. 3 dny jsem za ním jezdila, lákala ho, přemlouvala, buď kotík zdrhnul někam do keřů nebo se vyšplhal na vysokou tůjku, kam jsem nedosáhla a shlížel na mě se strachem v očích. Nakonec jsem měla štěstí a milé plaché rezavobílé koťátko vezla domů, do karantény v pokojíku. Během pár hodin se z plašánka stal mazlík, po několik večerů jsem se mu probírala srstí, tolik zamořenou kočičku klíšťaty jsem ještě neviděla:( Samo, že mimo klíšťat měl i jiné nechutné breberky. Ukázalo se, že je to chlapeček a protože jsem ho lapila ve středu, je Středeček:)

Středeček se jako každé podzimní vyhozené kotě potýkal s mnoha virozami, ale z každé mu trvalo moc dlouho, než se vzpamatoval, doteď je to slabý kocourek, slabý imunitně, jinak je to docela kus chlapa:). Je ale nesmírně miloučký, mazlivý, spává se mnou často v posteli nebo se musí alespoń pořádně pomazlit a pak jde spát do pelíšku. Je již kastrovaný, ale vzhledem k chronické nemoci nemůže jít do dalšího domova, nabízím ho tedy pouze k virtuální adopci. Co to je? Že ten, komu se Středeček líbí, si může "zaplatit jeho pobyt", já mu budu pravidelně posílat informace, co se děje a také fotky, jméno adoptivního rodiče pak bude u Středečka napsáno.... Nevím, zda mu bude dopřán dostatečně dlouhý život, ale ten, který u nás bude, se mu ze všech svých sil a schopností budu snažit udělat co nejlepší.